Parabola.cz

Vybíráte nový televizor?

V dnešní době, kdy ceny elektroniky jsou již na velmi přijatelné úrovni, řada z nás uvažuje o koupi nového televizoru. Po zajištění kvalitního televizního signálu (ať již přes satelit, kabelovku, DVB-T či DVD přehrávač) je vhodné přizpůsobit této kvalitě také náš "zobrazovací" přístroj.

Na našem trhu se to v dnešní době jen hemží televizory různých značek i provedení a nejen pro laiky není vůbec lehké si vybrat. I některé roky osvědčené firmy, pro něž bylo dříve slovo kvalita synonymem, dnes (bohužel) dokáží vyrobit i nepříliš povedené kousky. Je to tak, na "značku" už opravdu není spolehnutí. Prakticky všichni větší výrobci vyrábí vedle špičkových kousků elektroniky i výrobky, které mají zaujmout především svou cenou. Za současné situace (nejenom na našem trhu) se podle mého názoru na značku nedá spolehnout. Proto bych se raději zaměřil spíše na obecné věci, na které je dobré se při výběru nového televizoru soustředit.

Rozhodně první, co by nás mělo na našem budoucím televizoru zajímat, je počet různých vstupů i výstupů. Zde docela dobře platí "čím více, tím lépe". S jedním scartem si dnes již opravdu nevystačíme. Bohužel zejména různé televizory v akcích (i zvučných značek) jsou vybaveny právě pouze jedním. Ideální televizor by měl mít minimálně dva (ještě lépe tři) scarty, plus boční nebo čelní cinch konektory pro občasné pohodlné připojení kamery či digitálního fotoaparátu. Pokud bude mít ještě navíc i S-video vstup, tím lépe a úplně zbytečný není ani výstup na sluchátka. Boční nebo čelní provedení volíme spíše podle konkrétních podmínek. Pokud je k televizoru dostatečný přístup z boku, je vhodnější volit boční provedení, v případě, že je náš televizoru z bočních stran špatně přístupný, budeme volit raději čelní provedení.

Mohlo by se zdát, že podobné pravidlo ("čím více, tím lépe") bude platit i u velikosti obrazovky (tedy "čím větší, tím lepší). Pokud budeme mluvit o běžných televizorech (a o ty mi zde jde především), pak tomu tak určitě není. Nenechejte se zmást mylnými názory, že pokud si koupíme televizor s uhlopříčkou 80cm do našeho pokojíku 2 x 3m, tak si budeme "užívat" stejné kvality jako v kině v nejpřednějších řadách. Dnešní klasické televizory mají totiž stále omezené rozlišovací schopnosti a pokud budeme velkou klasickou obrazovku sledovat z blízka, nepomůže nám ani 100% signál.

V tomto směru nám může v budoucnu významně pomoci HDTV (televize s vysokým rozlišením), které se u nás ovšem hned tak nedočkáme. V současné době je možné volit plasmovou či projekční televizní elektroniku (prozatím hlavně v kombinaci s DVD přehrávačem), ale znamená to také sáhnout hlouběji do peněženky. LCD televizory, které jsou citelně levnější než plasmové, doporučit s klidným svědomím zatím nelze, vzhledem k určitým nedotaženým detailům (např. překrývání výrazných barev, nedokonale zvládnuté rychlé přechody scén, i když i zde jde vývoj rychle dopředu...). Pokud se pozastavíme u projekční techniky, zde lze konstatovat výrazné zlepšení oproti minulosti především hlavně v ostrosti a kontrastu obrazu. Ale nejideálnější řešení to také není, nejen z hlediska životnosti projekčních lamp (ty se samozřejmě dají "za pár" tisícikorun vyměnit), ale také z hlediska zabraného prostoru v našem obydlí. Projekční televizory nejsou zrovna z nejmenších a samostatné projektory, i když samy o sobě jsou malé, potřebují "vyčistit" poměrně velkou výseč v našem pokoji a to včetně protilehlé stěny. Nejdokonalejší v tomto ohledu jsou zatím jen plasmové televizory, které zabírají jen to nejnutnější místo a mají vynikající obraz. Jediným nedostatkem těchto televizorů je, kromě vysoké pořizovací ceny, také relativně krátkodobá životnost obrazovky (počítá se okolo 10.000 hodin - pro srovnání u klasického televizoru se počítá s cca. 50.-60.000 hodinami). Nicméně, jak již jsem několikrát naznačil, tato řešení nejsou pro běžného (nejen) českého občana z finančního hlediska příliš dostupné.

Zůstaneme tedy nohama na zemi a vrátíme se ke "klasice". Počet různých vstupů jsme už částečně ujasnili. Velikost obrazovky volíme podle velikosti naší televizní místnosti tak, aby sledování televize bylo pohodlné, příjemné a abychom dokázali sledovat komplexně celý obraz a nikoliv jen jeho střed. Další vlastnosti televizorů, jako např. paměť na stránky v teletextu, náhražka prostorového zvuku, jednotunerový PIP či dvoutunerový PAP, ... volíme spíše podle osobních požadavků a nároků.

Čeho bychom si ale rozhodně měli všimnout, ať již jsou naše nároky jakékoliv, je způsob ladění stanic. Zde doporučuji jednoznačně volit televizor umožňující tzv. frekvenční (kmitočtové) ladění, tudíž televizor s frekvenční (kmitočtovou) syntézou. Prodavači elektroniky z různých marketů tomuto výrazu většinou nerozumí, pro čtenáře zkusím obecný výklad. Způsob ladění stanic v televizoru může probíhat dvojím způsobem. Buď má televizor pouze napěťovou syntézu a potom lze ladit stanice pouze přes stupnici na televizoru, nebo má i frekvenční (kmitočtovou) syntézu a potom lze stanice ladit také přímým vkládáním frekvence (kmitočtu stanice, či přímo kanálu, na kterém program vysílá). Nejde o snadnější naladění stanic (vzhledem k tomu, že většina uživatelů neví na jakých kmitočtech, nebo kanálech své stanice přijímají), ale je to důležité spíše proto, že takto vybavené televizory už mají modernější a odolnější elektroniku např. proti rušení sousedními kanály (frekvencemi).
Podobné je to s možností volby zvukové normy. Pokud má televizor pouze automatickou volbu zvukové normy, mohou se objevit různé komplikace při příjmu. Výhodnější je manuální volba (např. pro české programy DK, pro většinu zahraničních BG). Důvody jsou prakticky podobné jako u ladění stanic.
Když už jsme u zvuku, uživatel má také možnost výběru TV Mono, nebo Stereo. Pokud nenáročný zájemce o TV zakoupí přístroj s monofonním zvukem, většinou mu vyhoví k plné spokojenosti. Pro kvalitnější příjem lze však jednoznačně doporučit stereo TV, které se dají pořídit za jen o málo vyšší ceny oproti monofonním. V tomto případě však opět doporučuji TV s možnostmi volby zvukových kanálů s případným přepínáním mezi kanály, či možnostmi manuální volby příjmu duálního vysílání (u některých pořadů možnost volby originálního zvuku).

A nakonec jsem si ponechal téma samotné obrazovky, které je v diskusích nejčastěji rozebíraným prvkem televizoru. Zde máme na výběr prakticky ze dvou kombinovatelných vlastností. Televizory s mírně vypouklou obrazovkou nebo s úplně rovnou obrazovkou (extra, ultra, real, ... flat) a potom televizory 50Hz nebo 100Hz (záměrně opomíjím 75Hz televizory, které nejsou zatím na našem trhu obvyklé).

Správnou kombinaci těchto vlastností obrazovky určíme zejména podle velikosti obrazovky a podle kvality přijímaného signálu. Pokud je náš příjmový signál jakýmkoliv způsobem poškozen či nedokonalý a v horizontu morální životnosti naší nové televize nedojde zřejmě ke zlepšení, pak určitě doporučuji mírně vypouklou obrazovku a samozřejmě 50Hz. Pokud máme (nebo budeme mít) zajištěn kvalitní příjmový signál, pak volíme raději úplně rovnou obrazovku, která má ostřejší a věrnější obraz a je technologicky modernější.



A nakonec nám zůstává volba 50 či 100Hz, snad nejčastěji diskutovaný prvek dnešních obrazovek. Jakékoliv (byť i ty nejkvalitnější) 100Hz televizory s určitostí nelze doporučit do podmínek, kde není zajištěn skutečně kvalitní příjmový signál. Nedokonalost signálu nám starší 50Hz televize s mírně vypouklou obrazovkou milostivě utlumí či dokonce umně zakryje. Ale 100Hz televize s úplně rovnou obrazovkou všechny nedostatky v příjmu naopak dokonale vykreslí.
100Hz televizory také zatím nelze pravděpodobně doporučit v jakýchkoliv výhodných akcích s příjemně nízkou cenou. U levnějších typů se nám investice do stability obrazu vrátí mírným zkostečkováním obrazu při rychlých přechodech (změn) scény. A pokud si tohoto člověk jednou všimne (a většina z nás si všimne), pak mi věřte, že takto se lze dívat skutečně jen na "dech beroucí" filmy, kde se člověk úplně vžije do děje a zapomene na vše ostatní (tedy pokud se mu to přes takto neustále znehodnocovaný obraz podaří). Proto pokud nemáme prostředky na koupi skutečně kvalitního (a tedy i přiměřeně drahého) 100Hz televizoru, je lepší zůstat u staré osvědčené 50Hz televize.

A jak je to ve skutečnosti s onou již zmiňovanou stabilitou obrazu a zároveň tedy i s "šetřením" našich očí? Obraz u 100Hz televize je skutečně stabilnější a tím je také jeho sledování pro náš zrak méně náročné, počítačoví nadšenci mi jistě dají za pravdu. Důležitost tohoto aspektu je však (podle mě) posunuta z pochopitelných důvodů o řád níže (nejprodávanější velikost uhlopříčky obrazovky je v součastné době 70-72cm). Dle mého soukromého názoru TV do velikosti 72cm uhlopříčky obrazu včetně kmitání 50Hz televize v běžné normě nijak zbytečně nezatěžuje normální průměrné lidské oko. I když si myslím, že mám za roky každodenního sledování kvality televizního signálu oko vcelku cvičené, nevidím na 70cm uhlopříčce ze vzdálenosti tří metrů ve stabilitě obrazu rozdíl mezi těmito dvěma typy obrazovky a moje oči jsou unavené také pořád stejně. Tím ovšem nechci zrazovat od koupi 100Hz 70cm televizorů.
Diváci jsou samozřejmě různí, mnoho z vás může namítnout, že blikání 50Hz díky slabším a unavenějším očím přímo vidí.
Pokud máme dostatek financí, je investice do modernější 100Hz obrazovky doporučena. Rozhodně bych ale vynechal levnější typy těchto televizorů a také případy, kdy zákazníci (mající perfektní televizní signál) investují (uchváceni reklamou) raději do 100Hz mírně vypouklé obrazovky, nežli by si koupili 50Hz real flat.

Závěrem nelze než popřát šťastnou ruku a klidnou mysl při nákupu našeho nového "zobrazovacího" prostředku. Zkuste zvážit vaše možnosti i několik výše uvedených obecných rad při výběru nového televizního přijímače. Nebráním se samozřejmě i odbornějším, či praktickým příspěvkům, které mohou čtenářům, zájemcům o nový TV přístroj, pomoci ve výběru.

gespa