Parabola.cz

I když je podle mne DVB-T velice kvalitní a perspektivní technologie pro šíření televizního signálu, je dobré reálně zhodnotit potřebu jejího rozvoje při součastném stavu v naší republice. Oproti generálnímu řediteli naší nejsledovanější televize se domnívám, že náš reklamní trh je schopen uživit přinejmenším i dvě další komerční televize. Zde se ale bohužel u analogového šíření tv signálu dostáváme do neřešitelné situace. Volné vysílací frekvence pro televizní vysílání na našem území nestačí ani pro dostatečné pokrytí naší druhé komerční televize. Řešení lze tedy hledat pouze v digitálním přenosu televizních programů.

Zde nám svět technologií nabízí dvě možné cesty, a to DVB-S nebo DVB-T. Ideální řešení je samozřejmě vzájemné doplňování těchto dvou technologií přenosu tv vysílání. Není ovšem pravdou, že je nezbytně nutné provozovat obě. Ač se to některým čtenářům nezdá, DVB-T se od DVB-S liší nejvíce ve způsobu přenosu dat a tudíž není nelogické postavit tyto dvě technologie proti sobě.

Hlavní výhodou DVB-T oproti DVB-S je, při jejím dokončeném rozvoji pokrytí, absence venkovních přijímacích zařízení a mnohem snažší šíření regionálních stanic (ať již městských či oblastních). Naopak velkou nevýhodou je obrovská finanční zátěž nutná pro plný rozvoj DVB-T. Navíc v konceptu rozvoje DVB-T se počítá s DVB-S jako se záložním (a v některých případech i hlavním) zdrojem televizního signálu na terestrických vysílačích. Rozvoji DVB-T by hodně pomohl, nejen finančně, tzv. "tvrdý" přechod z analogového pozemního signálu na digitální, který bude letos aplikován v některých oblastech Německa (Braniborsko, Berlín), bohužel tohoto není v našich podmínkách možné využít.

Jelikož bude tedy zřejmě nezbytné všechny komerční stanice šířené přes DVB-T vysílat také přes DVB-S, nabízí se otázka, zda není jednodušší investovat peníze do rozvoje DVB-S. Základní princip digitálního vysílání (možnost vysílat z hlediska poptávky maximálně možný počet stanic) by takto zůstal zachován. I když je dnes český rozvoj DVB-S na přijatelné úrovni, většímu počtu vysílaných stanic brání velice malé procento domácností vybavených zařízením na příjem DVB-S. A v tomto by výrazně mohly pomoci peníze plánované na investice do DVB-T. Formou dotací na přijímací zařízení DVB-S a krátkodobými dotacemi, přísně kontrolovanými, na provoz českých televizních stanic šířených přes satelit, by tak rozvoj českého satelitního vysílání mohl doznat rychlého pokroku!

I když osobně jsem velmi tvrdým zastáncem DVB-T, není výše popsaná možnost vůbec nereálná, jak by se mnohým přívržencům DVB-T mohlo zdát. Jak jsem již uvedl, ideální cestou jsou oba tyto způsoby přenosu televizního signálu, ovšem je nutné si uvědomit, že na pozemní digitální vysílání bude potřeba vynaložit opravdu velké finanční prostředky, přičemž bez dalších dotací na přijímací zařízení nelze příliš očekávat jeho rychlé masové rozšíření mezi českými domácnostmi a tím bude návratnost vložených prostředků velice dlouhodobá.



Vzdát se docela rozvoje DVB-T v Česku by určitě nebylo (vzhledem k některým jeho, jen zdánlivě drobným, výhodám) rozumné, ale možná by stálo za úvahu tento rozvoj trošku přibrzdit a na jeho úkor postrčit raději české DVB-S. Nejhorší variantou pro televizního diváka je ale pouhé přibrzdění DVB-T, ke kterému dochází v součastné době.

Poznámka: Autor záměrně opomíjí technologii kabelové televize (ať již analogové či digitální). I když hraje CATV na jakémkoliv trhu určitě velice důležitou roli, není z ekonomických důvodů u této technologie reálné takové pokrytí domácností jako u DVB-S či DVB-T.

GESPA