Parabola.cz

Mediální rádiová společnost Lagardere CZ, která v Česku provozuje třeba Evropu 2 nebo Frekvenci 1, čeká na svoji příležitost. Hlavním hráčem je prezident aktivit Michel Fleischmann.

Ten na brífinku s vybranými novináři v pondělí 30. října 2006 odstartoval „volební“ kampaň. Server parabola.cz podle bleskového zmapování mediálního trhu přináší exkluzivní analýzu. Uvádíme první část.

Lagardere CZ je v ČR ztotožňována s jednou postavou, prezidentem aktivit francouzského konglomerátu ovládaném Arnaudem Lagardere – Michelem Fleischmannem. Ten v roce 1968 emigroval s rodiči do Paříže, odkud se začátkem roku 1990 vrací do rodné Prahy.

Společnost vstoupila do českého hlavního města na jaře 1990 a spustila první soukromé komerční rádio – Evropa 2. Poté skupina systematicky začala budovat největšího rozhlasového provozovatele v ČR. Na tuzemském trhu s rádiovou reklamou se pohybuje zhruba 1,1 miliarda Kč. Něco přes polovinu ovládá mediazastoupení Regie Radio Music (RRM), patřící do nadnárodního konglomerátu.

Fleischmann v rok a půl trvajícím licenčním digitálním řízení usiloval o dvě pozice - kanály TE2 a TF1. Letos začátkem dubna si zažil hořkou porážku. Už podruhé. Poprvé o televizi usiloval v roce 1993. Tehdy ale licenci získal projekt TV Nova, který představoval Vladimír Železný. Fleischmann později uznal, že Železného projekt byl perfektně připravený.

Fleischmann je něco jako Železný. Přestože toto srovnávání zásadně odmítá, neboť zastává jiné životní zásady, na poli obchodním se chová obdobně. Zatímco Železný vybudoval silnou značku a mocnou TV Nova, o totéž se Fleischmann už šestnáct let pokouší na rozhlasovém trhu. Zatímco Nova generuje každoroční provozní zisk okolo tří miliard, Fleichmannovo impérium, neboť je mnohými považován za českého mediálního magnáta, vygeneruje jen 100 milionů Kč.

Jen pro srovnání životopisy těchto dvou českých mediálních ikon.

Vladimír Železný se narodil v roce 1945 v ruském Kujbyševě, dnešní Samaře, kde se jeho otec, příslušník armádního sboru generála Svobody, léčil ze zranění. Když mu byly tři roky, rodina se vrátila do Čech.

Vladimír vystudoval pražskou Fakultu sociálních věd a publicistiky; v roce 1967 byl předsedou fakultního výboru ČSM, který se tehdy věnoval hlavně rebelii proti celostátnímu vedení této organizace. Už za studií pracoval externě v Československé televizi jako asistent produkce, později se stal jejím zaměstnancem.

Už od šedesátých let byl pozdější ředitel TV Nova členem nekomunistického studentského hnutí. Jeho působení v přelomovém roce 1968 zůstává dodnes záhadou.

Podle oficiálního životopisu se měl podílet na ilegálním vysílání ČST proti okupaci. Byl zatčen a podle magazínu Emmy téměř zastřelen sovětskými vojáky. Po propuštění emigroval do Velké Británie, kde pracoval v agentuře Associated Press. Mylný odhad politické situace jej však přiměl k návratu; domníval se, že komunistický režim padne během několika let.

Místo toho byl Železný po pár měsících přinucen odejít z Československé televize. V té době se živil psaním her a scénářů pod pseudonymem Vladimír Silný. Společně s astrofyzikem Jiřím Grygarem se podílel na tvorbě úspěšného seriálu „Okna vesmíru dokořán“, podle některých zdrojů prý dokonce komentoval sovětské kosmické lety. Další přezdívku Jakub Stein používal ke psaní článků do samizdatových tiskovin. Poslední léta před revolucí strávil jako redaktor Technického magazínu.



Po listopadovém převratu v roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra, později převzal tutéž funkci v odštěpeném Občanském hnutí. Své služby nabídl také vládě Petra Pitharta. Ucházel se o místo generálního ředitele České televize, ale přednost tehdy dostal Ivo Mathé.

Michel Fleischmann se narodil v roce 1952 v Praze. Je synem českého básníka, spisovatele a diplomata Ivo Fleischmanna. Je ženatý s herečkou a dabérkou Kateřinou Lojdovou, má dvě děti. Do roku 1989 žil ve Francii, kam po roce 1968 emigroval s rodiči. Studoval na lyceu a na pařížské Sorboně moderní literaturu a sociologii literatury. V roce 1992 se stal Rytířem umění a literatury francouzské republiky.

V roce 1977 získal francouzské občanství. Pracoval jako zaměstnanec Centre Georges Pompidou a od roku 1981 ve francouzském veřejnoprávním rozhlase Radio France, zvláště pro stanici France Culture. V roce 1990 byl jmenován generálním ředitelem Radia Evropa 2 Praha, o tři roky později i Radia Frekvence 1.

Pokračování v další části analýzy serveru parabola.cz.

Radek Pešout