Parabola.cz

Co zásadního se dělo v průběhu procesu přechodu na pozemní digitální vysílání (DVB-T) z pohledu vybavení domácností televizní technikou a způsobu příjmu televizního vysílání v České republice, víme z výsledků tzv. Kontinuálního výzkumu, který průběžně zajišťuje společnost MEDIARESEARCH pro Asociaci televizních organizací (ATO) jako nedílnou součást peoplemetrového projektu. Tyto monitorované údaje mohou napovědět, jaké změny se mohou projevit při přechodu na nový formát pozemního vysílání DVB-T2.

Probíhající diskuze o možné změně v technologii pozemního televizního vysílání (z DVB-T na DVB T2) v České republice vyvolávají otázku, jaké změny tento přechod přinese. Abychom se mohli (my či kdokoli jiný) do takových odhadů pustit, je určitě užitečné se podívat na změny, které v oblasti televizní vybavenosti domácností a způsobu příjmu televizního signálu nastaly v průběhu první vlny digitalizace při přechodu z analogového vysílání na DVB-T.

Nejprve si stručně shrneme důležité milníky celého procesu přechodu k DVB-T. První testovací vysílání v DVB-T proběhlo v ČR v květnu 2000. O pět let později (v říjnu 2005) už vysílal první komerční multiplex (Multiplexu A) programy České televize a Českého rozhlasu v rámci tzv. zkušebního vysílání DVB-T.

Pro účely digitalizace byla Česká republika rozdělena na regiony, ve kterých byl postupně nahrazován analogový signál digitálním, a kde na uvolněných frekvencích začaly vysílat nové stanice. V souladu s technickým plánem přechodu byla postupně od roku 2008 budována síť pro pozemní digitální vysílání. První vysílače, které šířily pouze digitální signál, byly na Plzeňsku, a posledními byly vysílače na Zlínsku a Jesenicku v únoru 2012. Od té doby tedy nastala v pozemním televizním vysílání tzv. analogová tma a všechny stanice byly šířeny pouze digitálně.

Průběh digitalizace byl podrobně monitorován v projektu Kontinuálního výzkumu realizovaného v rámci elektronického měření sledovanosti televize v České republice pro ATO (Asociaci televizních organizací). Na následujících grafech můžeme vidět, jak probíhaly tyto změny z pohledu domácností. Jednoznačným, očekávatelným a logickým trendem je postupné nahrazování příjmu pozemního analogového signálu novým pozemním digitálním vysíláním (DVB-T). Z grafu je zároveň vidět, že samotného procesu digitalizace (který přivedl spoustu lidí k rozhodování, jakým způsobem budou dále televizní stanice přijímat) úspěšně využili satelitní operátoři, čemuž pomohli také svojí marketingovou aktivitou a zatraktivňováním svých nabídek. Procento domácností využívajících satelitní vysílání se v procesu digitalizace téměř zdvojnásobila na necelých 30 %, kde se pohybuje dodnes.




Aby domácnost mohla začít přijímat digitální pozemní vysílání, musela si pořídit zařízení, které takové vysílání umožňuje zpracovat, což byl nejčastěji buď nový televizor vybavený tzv. DVB-T tunerem, nebo přídavné zařízení k televizoru starému, tzv. DVB-T set-top box. Zatímco na začátku digitalizace si domácnosti nejčastěji pořizovaly externí set-top box, s pokračujícím procesem přechodu k DVB-T si domácnosti při obměně své televizní techniky pořizovaly televizory nové, které byly již DVB-T tunerem standardně vybaveny. Postupný proces nahrazování starých televizorů (s připojeným
set-top boxem) televizorem novým probíhá samozřejmě i nadále.




Postupné nahrazování starších televizorů přístroji novými se promítlo také do růstu procenta domácností vlastnících televizory s plochými obrazovkami a televizory, které jsou schopné přijímat obraz v HD rozlišení. Můžeme sledovat také růst procenta domácností, které mají televizory s poměrem stran 16:9, který je u nových televizorů běžný.








Digitalizace domácnostem umožnila využívat elektronického programového průvodce (tzv. EPG) přímo v televizoru. Největším pozitivním přínosem procesu digitalizace pro domácnosti bylo otevření prostoru vysílacích frekvencí pozemního vysílání pro nové stanice. Tento prostor byl také postupně zaplňován. Vznikaly nové televizní stanice a zároveň se do pozemního vysílání dostávaly stanice, které do té doby byly šířeny pouze jinými způsoby. Tento fakt společně s navýšením počtu satelitních domácností se logicky promítnul ve výsledcích Kontinuálního výzkumu do deklarovaného počtu přijímaných televizních stanic v jednotlivých domácnostech.




Digitalizace pozemního vysílání se promítla i do projektu PEM, kde v průběhu digitalizace rostl počet stanic, které byly v rámci projektu reportovány. Tento nárůst byl ovšem způsoben také zahájením měření skupiny stanic šířených pouze v kabelovém a satelitním vysílání, k čemuž došlo v roce 2009.






Přechod od pozemního digitálního vysílání k technologii DVB-T2 bude v mnoha ohledech velmi podobný jako první vlna digitalizace. Použití DVB-T2 poskytuje významně lepší kompresi dat přenášeného televizního vysílání a nabízí tak opět nový prostor v jednotlivých multiplexech. V rámci jedné vysílací sítě je možné stávající technologií DVB-T šířit v rozumné obrazové kvalitě 4 až 6 stanic v SD rozlišení, zatímco lepší komprese v technologii DVB-T2 umožňuje šířit až 20 stanic v SD rozlišení nebo cca 5 stanic ve vysoké kvalitě HD. Je otázkou, zda přechod k DVB-T2 bude znamenat vznik nových stanic stejně jako při první vlně digitalizace, nebo zda nově uvolněný prostor využijí stanice pro přechod k HD vysílání.

Je zřejmé, že z pohledu vybavenosti domácností televizní technikou bude přechod k technologii
DVB-T2 vyžadovat od domácností podobné kroky, jako při přechodu na DVB-T. Pokud budou chtít přijímat pozemní televizní vysílání DVB-T2, budou se muset dovybavit zařízením, které jejich televizoru umožní signál DVB-T2 dekódovat. Domácnosti si tedy budou opět muset pořídit buď nový televizor (už dnes jsou tyto televizory v prodeji i v ČR), nebo externí zařízení, které nový signál zpracuje.

Věříme, že nejen tyto, ale i další zejména technické otázky budou v odborných kruzích ještě před přechodem k technologii DVB-T2 podrobně diskutovány.

Eliška Morochovičová
MEDIARESEARCH