Ožijí opět STA?

| Tisk



 Před několika týdny proběhla tiskem zpráva o cenových záměrech nového vlastníka většiny kabelových sítí u nás. Ceny, které by občané měli platit za dodávaný televizní signál, vystupují mnohde nad 300% současných plateb, což v konečné cifře už opravdu znamená vysokou částku.

 Vlastník těchto sítí sice předkládá i dosti pádné argumenty, které – pokud jsou plně pravdivé – uzná každý ekonom, ale konečná částka je přece jen již nad současnoé finanční možnosti mnohých rodin. Většina populace užívající kabelové sítě však bydlí v domech, na nihž byla již při kolaudaci nedílnou součástí společná televizní anténa.

 Na přelomu devadesátých let však přišly satelitní programy a s nimi malá informační revoluce. Jejím výsledkem byl téměř bezpočet přijímaných programů. To už tehdejší zastaralé STA a mnohde i domovní rozvody nemohly zvládnout. A protože technika měla svoji životnost za sebou a potřebovala časté opravy, bylo mnohde prvotně spásnou myšlenkou budování kabelových sítí. Ano, zpočátku se zdálo, že opravdu stačí jen jednoduché převěsové propojení několika domů či bytových bloků, které budou vybaveny jednou hlavní přijímací stanicí a domovními zesilovači, které by se daly pořídit za rozumnou cenu. VždyŤ v nájemném byla a někde dodnes je zakalkulovaná částka do položky společná televizní anténa. A tak jsme leckde i zadarmo přišli až k více než desítce televizních i satelitních programů, které byly na svoji dobu atraktivní a diváky uspokojily.

 Ale to už začal foukat vánek věštící možný finanční přínos a objevili se první zástupci nově vznikajících kabelových společností, nabízejících produkty téměř nereálné. Stál však za nimi kapitál a tak když obyvatelům či lépe přímo aparátu spravujícímu státní či družstevní domy sdělili, že sítě a připojení je zdarma a nikdo se nebude muset již o nic starat, bylo mnohde dosaženo nejen dohod o zrušení STA na domech, ale třeba i toho, že na domech nebude možno instalovat individuální antény, či satelitní paraboly. Takové smlouvy měly již tenkrát nesmírnou cenu, které si byli kabelových sítí vědomi. A tak mnohé kabelovky byly již tenkrát budovány s tím, že je za čas stejně výhodně prodají nějakému nadnárodnímu operátorovi, a to především kvůli té „zlaté“ smlouvě. Vždyť pro podchycení všech účastníků bylo třeba vybudovat z běžných domovních televizních rozvodů rozvody hvězdicové, tedy takové, které umožňují kontrolovat přímo jednotlivé účastníky. Do všeho však už nemohl téměř nikdo mluvit, protže rozhodnutí bylo učiněno.

 Připojení účastníka do kabelovky není rozhodně levná záležitost. Připočítáme li všechny další poplatky kabelových společností za vysílací práva atd., vyjde nám, že slibovaná platba (např.30Kč) rozhodně nebude reálná. A dát 500 Kč měsíčně za několik hodin programu týdně před usnutím v křesle není málo.

 A posléze jedni účastníci zjišťují, že programy nejsou ve stereofonním provedení, jak si to představovali, druzí zase chtějí jinou nabídku apod. Prostým propočtem si navíc mnozí zjistí, že třeba běžný 64 bytový dům jen za měsíc zaplatí na poplatcích za střední kabelovou nabídku (asi 250 Kč) asi 16 tisíc Kč, tedy téměř 200 tisíc Kč za rok. To je poměrně dost peněz – dá se za ně pořídit něco ekvivalentního a přitom nezávislého?

 Osobně si myslím, že návrat ke společným televizním anténám při současných techických možnostech není nemožný. Vždyť éter je dnes plný televizních programů a technika již v tomto směru umožňuje také téměř všechno. Stačí jen shromáždit požadavky obyvatel a přizpůsobit nabídku jejich zájmům a přestup na novou vlastní společnou televizní anténu nemusí být ani znát. A mnohé samostatně hospodařící objekty to tak již skutečně dělají, takže zkusme vyjít z jejich zkušeností.

 Prvotní je rozhodnutí, jež při dalším zvyšování cen na sebe asi nedá dlouho čekat. A co je možno čekat po programové stránce?

 Analogové pozemní televizní vysílání bude v naší republice provozováno určitě ještě aspoň 7 – 8 let, a tak jako nejlevnější varianta uspokojí základní nabídkou. Programy ČT1 a ČT2 lze přijímat se stereozvukem již na většině území. Programy NOVA a TV Prima mají podobné pokrytí. Při doplnění o anténu rozhlasu FM je základní nabídka kompletní a její cena přijde na čtvrtinu současné roční platby, někdy i mnohem méně. Doplnění o zahraniční pozemní vysílání je často také bezproblémové, takže v některých oblastech republiky lze takto přijímat až okolo 10 televizních programů. A to už je dostatečná nabídka. Určitá potíž je však v tom, že prostor v v televizních pásmech je natolik zaplněn signály různých převaděčů a vykrývačů, že mnohdy již není žádaná kanál dost čistý a velmi často rušený.



 Technika však běží mílovým krokem, a tak ti, co přemýšlí v delším horizontu, se dívají po digitální technice. A ta má opravdu širokou škálu možností a již dnes umí poskytnout stovky televizních programů. Současně s individuálními digitálními přijímači nastupují i digitální stanice pro společný televizní příjem. U nich lze skoro všechny programy přijímat jen ze satelitu a dalším zpracováním jim zachovat tu nejvyšší kvalitu.

 A tak lze přijímat nejen všechny české televizní programy (zatím s výjimkou TV NOVA), ale v podstatě jakýkoliv program ze světa. Na satelitních pozicích nad Evropou probíhá boj o možnost vysílání, takže dnes si můžeme vybrat snad kromě australských programů ze všech ostatních zemí vysílajících digitálně. Tato možnost se zatím jeví jako nadstandard, ale především hotely a penziony ji už využívají poměrně široce. Nejen čistota obrazu a kvalita zvuku jsou hlavními přednostmi, ale také programová variabilita hraje svoji významnou roli.

 Především poznatky ze Skandinávie ukazují, co se dá očekávat od pozemního digitálního vysílání. Na jednom kanále lze vysílat několik televizních programů s doprovodnými stereozvuky a jejich příjem je pak možný všude bez jakéhokoliv rušení.

 Prostě digitál: buď je, nebo není. Nic mezi tím. I u nás jsou dvě společnosti, které takové vysílání připravují, či mají spuštěno zkušební vysílání. Jejich výsledky jsou více než povzbudivé. Po rozšíření této formy vysílání dojde také k tomu, že zmizí velká část vlnového smogu a bude místo i pro mnohé malé televizní společnosti, takže do budoucna bychom se mohli dočkat i daleko většího počtu celostátních televizních okruhů.

 Je asi na zváženou, kterou cestou se nyní přesně dát, ale zdá se, že tou satelitní není co pokazit, protože je z výše popsaných variant na příští desetiletí asi nejjistější. Komponenty jsou již na trhu a poměr ceny k celkovému výsledku je také velmi dobrý. I ty nejdražší digitální přijímací stanice se zaplatí za dvouletou platku kabelovým společnostem a minimálně dalších deset let jsou níklady ne jejich údržbu jsou opravdu minimální. A pokud jde takovou inovaci udělat třeba formou splátkového režimu, je již dnes o čem uvažovat. Rozhodně není co ztratit.

Autor: Dr. Vlad. Mazálek





Přečtěte si také