Parabola.cz

Část třetí – Monoblok, Duo LNB

Monoblok – dva, nebo více konvertorů pevně spojených v jeden celek. Duo LNB (jiný název pro monoblok) – monoblok s logem Astra či Eutelsat, u nichž je uvedeno, na jaké družice se používá a s jakou velikostí paraboly by měl fungovat nejlépe. Monoblok představuje nejčastěji samostatnou součást příjmového satelitního řetězce a umožňuje příjem více družic (nejčastěji dvou) na jedné parabole.

Osobně jsem monoblok poprvé zaznamenal někdy v druhé polovině devadesátých let. Jednalo se o model určený pro dvě nejvýznamnější pozice té doby 19,2°E a 13°E , kde vysílalo mnoho stanic, pro jejichž příjem ve střední Evropě obecně stačila parabola menších rozměrů. Výrobce dělal mnoho testů stability signálu v závislosti na místě příjmu. Nemohu si již vzpomenout, zda se jen doporučoval pro konkrétní typ paraboly, či se spolu prodávaly v setu.




Monoblok se dvěma nezávislými výstupy, uchycením 23mm a nutnou plastovou redukcí na 40mm objímku.

Monobloky, které známe z našich obchodů mají fungovat cca s 80 až 85 cm reflektory, jsou učeny k příjmu dvou satelitních pozic a jsou navrženy pro odstupy na orbitě: 6° (ozařovače napohled mechanicky odděleny), 4,3° případně 4° (ozařovače spojeny společnou krytkou), 3° (miniaturní rozměry způsobují problémy s uchycením). Avšak teprve praktickým testováním a porovnáváním jednotlivých kombinací je možné dojít k slušným výsledkům. Obecně platí, že čím menší rozestup na orbitě, tím menší vzdálenost středů ozařovačů(menší vzdálenost LNB). To samé platí pro velikost paraboly (menší parabola „sází“ ohniska blíže k sobě). 6°monobloky existují v provedení s 23 i 40 mm uchycením, další dva typy už jen s uchycením 23mm. Monobloky mají jeden, dva, nebo čtyři výstupy. Jejich nedílnou součástí je DiSEqC relé. (Digital Satellite Equipment Control) je speciální komunikační protokol používaný mezi satelitním přijímačem a zařízeními jako je motor otáčející parabolickou anténu nebo přepínač mezi zdroji signálu z více LNB. Napájení a přenos povelů se děje po stejném koaxiálním kabelu, kterým přichází signál do satelitního přijímače. Relé zajišťuje vlastní překlopení signálu - propojení jednoho ze vstupů na výstup. Přepínání tohoto relé zajišťují povely committed podle protokolu DiSEqC 1.0.




Nejčastěji se setkáváme s monoblokem, jehož relé je v provedení „position“ (konkrétně tento je v provedení TWIN – dva výstupy). Pokud tento monoblok chceme rozšířit o další konvertor, použijeme dvouvstupové relé „option“ P.162 IW.




Relé P.162 IW Option Version.
Přepíná na základě povelů committed 1-A-AA a 3-C-BA, označení vstupů je matoucí. Zapojení je tedy takové: Monoblok zapojíme do „levého“ vstupu, přídavné LNB do „pravého“ vstupu. V rámci monobloku přepínáme pomocí 1-A-AA a 2-B-AB. Na přídavný LNB přepneme pomocí 3-C-BA. Postačí tedy, aby přijímač podporoval DiSEqC 1.0.
Samozřejmě, že se můžeme setkat i s monoblokem „option“, k rozšíření použijeme relé „position“.

Jedno velké minus pro monobloky způsobují sami výrobci, když neuvádějí (Proč asi ?) seznam parabolických antén, s nimiž výrobek optimálně pracuje. Jde zde o vzdálenost středů ozařovačů (každá osmdesátka parabola je vlastně jiná). Vinou společného těla jsou dalšími minusy monobloku výškové nastavení šilhajícího LNB v přímé návaznosti na nastavení SKEW. Zde s pochopitelných důvodů také není honba za testy dokazujícími, pro jakou zeměpisnou délku je vlastně monoblok vyroben.




Inverto IDLB-SINM23-DOPO4-8PP . Jedná se o 4°monoblok s výstupem pro jeden přijímač, obsahuje DiSEqC relé. Výrobce uvádí použití pro pozice 13°E + 9°E s parabolou 80 cm a doporučuje ho pro Italský trh. Současně však nevylučuje, že bude fungovat mimo území Itálie, či na družicích se stejným rozestupem.




Velice sympaticky a komplexně si poradila s monoblokem firma Technisat. Parabola a monoblok jsou vzájemně sladěny pro příjem pozic 13°E, 19°E, 23,5°E a 28,5°E na území Německa.




Zde je příklad jednoho z komplexních řešení pro příjem Dish Network (USA) 110°W, 119°W, 129°W. To už je jiná písnička. Pro zajímavost bych uvedl, že se zde v Ku pásmu používá cirkulární (kruhová) polarizace, která klade menší požadavky na stabilizaci družice.

Monobloky mírně snížily cenu montáže a významně zkrátily dobu na její přípravu. Snáze se nalézá závada, ovšem pokud je po záruce nalezena právě v monobloku, je třeba počítat jednorázově s vyšší cenou za výměnu. Monoblok však obecně použijeme především tam, kde jeho nedostatky v nastavení jsou kompenzovány vyšší úrovní přijímaného signálu, kde potřebujeme jednodušší instalaci bez propojek a samostatných relé, případně kde dosahujeme lepších výsledků oproti klasickému multifocusu.

Část čtvrtá - Závěr

Monobloky rozhodně mají své místo v regálu prodejny se satelitní technikou. Pokud je použijeme v opodstatněných případech, budou nám dobře sloužit i přes určité nepřesnosti v „namíření“ na signál. V oblasti příjmu satelitních signálů totiž přesné řešení neexistuje.

Elektromagnetické vlnění prochází troposférou, ionosférou, magnetosférou, ovlivňují ho dipólové magnetické pole země spolu se slunečním větrem, molekuly kyslíku, vodní páry, dešťové mraky, které mají za následek přídavný útlum, zvyšují šumovou teplotu přijímacího zařízení, proměnné skupinové zpoždění, stáčení vektoru elektrické složky vlny, depolarizační efekt...



Proti těmto jevům můžeme bojovat.
Dostatečně dimenzujeme vysílací výkon družic.
Stabilizujeme družici (Ku pásmo) ve třech osách.
Dimenzujeme, natáčíme parabolu a konvertor přesně „na signál“.
Dodržujeme zásady při rozvodu signálu.

Pokud se ještě zastavíme u předposledního bodu, musíme si přiznat, že všechny uživatelsky dostupné metody nastavení koncového přijímacího zařízení jsou vlastně kompromisem. Družice operují na orbitě bez ladu a skladu, to samé platí o parametrech transpondérů (H/V), sousedících na orbitě. Na druhou stranu bavilo by nás to pak ještě?

mirasat