Televize musí vymýšlet nové formáty a trochu i experimentovat

| Tisk

Jaký je český televizní trh? Na co by se měla zaměřit veřejnoprávní Česká televize? Jakou kvalitu má její zpravodajství? To jsou otázky pro dnešního hosta v rozhovoru pro web parabola.cz.

franck, čtenář webu parabola.cz, v rozhovoru serveru parabola.cz analyzuje český televizní trh a přibližuje našim čtenářům italský televizní trh. Jméno a příjmení našeho hosta nebude na základě jeho přání zveřejněno.

Na českých televizních obrazovkách jsou nyní v kurzu kriminální seriály. Jaké typy pořadů vyhledávají diváci v Itálii a jak se mění vkus televizních diváků v posledních letech?
Italové mají rádi všeobecně zábavu, hudbu a samozřejmě sport, především fotbal. Silvio Berlusconi říkal, že chceš-li dostat italského diváka tam, kam potřebuješ, dej mu fotbal, hezký holky a dobrou muziku. A ostatně na těchto principech on sám postavil v polovině 70. let minulého století svoji televizi ze které pak udělal jednu z největších mediálních skupin na světě.
Mluvím samozřejmě o Mediasetu.
Krimi seriály jsou v Itálii také populární, ale zdaleka ne jako v ČR.
V posledních letech nabírají na popularitě tzv. people show kde se řeší osobní problémy a nezřídka i dosti tvrdě.
Naopak italští diváci už pomalu ustupují od reality show a zdaleka nemají již takovou sledovanost jako před třeba deseti lety.
Hodně oblíbené jsou také dokumenty a opery. Rai má jako jedna z mála evropských televizí obrovskou sledovanost co se týče operních nebo divadelních představení a také co se týče uměleckých pořadů. Což opravdu není v jiných zemích příliš běžné. Například přenosy z La Scaly mívají na Rai 1 sledovanost až 4 milióny diváků, což je zhruba 20% share. V ČR se sledovanost těchto pořadů pohybuje okolo 1-2% share.

Tak zvané "people show" se vysílají i v Česku například na televizi Barrandov. Je česká verze tohoto formátu "nudnější" než ta italská?
People show mají v Itálii poměrně dlouhou tradici. Už v polovině 80. let, se v Itálii vysílal pořad "Forum", který řeší soudní spory. Pořad se vysílá dodnes na Canale 5. Ale těch pořadů je na italských stanicích mnohem více. Typický příklad je Pošta pro tebe, mimochodem, show je originální italský formát od Maria De Filippi. Pokud se podíváte na italskou verzi, je mnohem více emotivní, účinkují v ní hollywoodské celebrity, je více zábavná.
Italské verze těchto pořadů jsou všeobecně více ostřejší, více komunikují s publikem, možná i trochu zábavnější, jsou delší a dávají více prostoru televizním divákům na jejich názory. Teď se budu opakovat - české verze se berou příliš vážně, nejsou uvolněné, jsou minimalistické, v některých ohledech působí levně - ale to je problém skoro každého pořadu v českých televizích. Za vším hledej peníze, jak se říká. I když ne vždy je to o penězích, ale i o kompetenci dramaturgie daných pořadů.
Otázkou také je, zda jsou čeští a slovenští diváci připraveni na podobný styl pořadů jako třeba v Itálii či Německu. Já si myslím, že ano.

Zmiňujete Mediaset. Jak vznikla tato mediální skupina, která stále rozšiřuje svoje portfolio stanic (nedávno zakoupila programy od Sony Pictutes Television "Pop" a "Cine Sony")? Má kam tato skupina ještě růst?
Začalo to všechno v polovině 70. let minulého století kdy italská vláda zrovna projednávala uvolnění frekvencí pro privátní stanice. Berlusconi ucítil příležitost, jak rozšířit své podnikání. Rozjel se tak do USA, kde soukromé celoplošné televize již dávno existovaly. Tam se osobně zúčastnil různých konferencí, poznal desítky vlivných lidí z televizní branže, přihlížel osobně jak se natáčí, moderuje, jak se televize financuje reklamou apod. Když pak odjížděl zpět do Itálie odnesl si s sebou - krom zkušeností - i licence na různé formáty, které byly v USA tehdy populární a začala se tak v Miláně stavět jedna z prvních soukromých televizí v Evropě. Bylo to na přelomu let 1977 a 78. První stanicí byla dnes již neexistující TeleMilano. Prvními pořady byly typické americké show, což byl i záměr, protože Berlusconi chtěl se svými programy mířit na úplně jiné diváky, než na jaké tehdy cílila Rai. A tak se diváci dočkali prvních pořadů, které do té doby Italové neznali jako Kolo štěstí, Jeopardy!, různé talk show, samozřejmě nemohly chybět americké seriály a filmy. Úspěch se dostavil v podstatě hned. Reklam přibývalo, kupodivu Italové reklamu akceptovali a pochopili, že bez ní to nepůjde a z TeleMilano se stala Canale 5 na počátku 80. let. Následovaly další stanice jako Italia 1 nebo Rete 4 a vznikla tak oficiálně společnost, kterou dnes známe jako Mediaset.
Berlusconimu už ale Itálie přestala stačit a tak vznikaly další stanice napříč Evropou, v Německu třeba Tele 5, která tehdy měla v podstatě identické logo jako italská verze Canale 5, dále ve Francii La Cinq a ve Španělsku Telecinco. Telecinco je dodnes nejsledovanější privátní stanicí ve Španělsku.
Dnes je Mediaset jednou z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších mediálních skupin na světě.
Málokdo ví, že polovinu evropského trhu s reklamou ovládá právě Mediaset ve 20ti zemích. Působí dokonce i v USA.
Mediaset má určitě kam růst. Tato společnost je neustále v evoluci a to nejenom v Itálii, ale i celosvětově. Mohu čtenářům prozradit, že o Mediasetu budou v příštích měsících a letech hodně často číst, protože chystá opravdu velké projekty, které se mohou týkat i ČR a SR.
Ale víc neřeknu.

Jak složité je poskytovat v zemi placenou televizi, když na trhu vysílá celá řada placených stanic zdarma na klasickou pozemní anténu a v satelitní platformě TivúSat? Například zmíněné stanice POP, Cine Sony, volně vysílají i stanice Food Network, VH1, Spike TV, DMAX, Real Time a řada dalších. Diváci v ČR a na Slovensku mohou stanice Food Network či VH1 přijímat jen v rámci balíčků placené televize.
V Itálii je poměrně striktně a přesně rozděleno, co je pay TV a co je mainstreamová FTA televize. Za stanice, které vysílají zdarma pozemně se nevybírají žádné poplatky ani na satelitu a to dokonce včetně v HD. ČR je malý trh a i když se situace lepší, stále nemá tak silný reklamní trh, jako v západních zemích.
A otázka zda je to složité? No určitě je to pro FTA stanice velká výzva, protože aby se udržely na trhu musí neustále vymýšlet a vyvíjet nové a nové formáty a samozřejmě neustále investovat ať už do programu, tak i nových technologiích. V Itálii se opravdu bojuje o každého jednotlivého diváka, reklamní zadavatelé jsou sice ochotni utratit miliony eur, ale také za to chtějí, a oprávněně, vysokou sledovanost a exkluzivní obsah. Diváci tak z toho mohou těžit třeba tím, že za mnohé stanice nemusí právě platit.

Televizní prostředí se mění - pořady diváci sledují opožděně či vyhledávají pořady v archívech. Dokáží televizní stanice oslovit i internetové uživatele s obsahem na vyžádání?
Musíme si prostě přiznat, že dnešní mladé diváky již nenalákáte na levnou show nebo hudební hitparádu jako tomu bylo před dvaceti lety. Dnešní diváci chtějí akci, vzrušení, adrenalin, chtějí se dívat kdy oni mají zrovna chuť a náladu... V tomto ohledu si velmi vážím Rai která pochopila, že jedině oslovením mladé generace diváků může nalákat k obrazovkám ty diváky, kteří by jinak dali přednost internetu a nelineárním on-line službám.
V minulých měsících jak Rai tak i Mediaset spustily úplně nové HbbTV v. 2.0, musím uznat, že se jim práce povedla. Rai zpřístupnila aplikaci Rai Play, kde jsou stovky filmů a seriálů i zahraničních a nové produkce, dokonce i ve 4K. Zájem o Rai Play roste, ale zároveň nedochází k velkému odlivu diváků od lineární televize. Je to právě dáno hlavně tím, že se italské televizi všeobecně daří právě oslovovat a udržovat mainstreamového diváka, který nemá až tak velkou potřebu hledat obsah na internetu.


Opět dám příklad Rai, která před několika měsíci odvysílala akční seriál Suburra, který koprodukovala s Netflixem. Díky tomu, mohla právě oslovit i ty diváky, kteří by jinak stěží vyhledávali lineární pořady. A chce-li nějaká televizní skupina skutečně konkurovat Netflixu nebo všeobecně VOD službám, musí jít stejnou cestou.

Blíží se zánik klasické lineární televize?
Nemyslím si. Ale určitě bude všechno záviset na tom, jak, kolik a do čeho budou televizní společnosti investovat. Pokud zůstane televize u jednotvárných nekonečných seriálů anebo u 10x reprízovaných seriálů, tak čím dál více diváků bude utíkat k Netflixu nebo zahraničním televizním programům, kde najdou to, co chtějí. Pokud se chce televize udržet na trhu musí stále vymýšlet nové formáty a trochu i experimentovat. Vysílat každý den po dobu deseti let stále stejné pořady, sice může udržet stávající diváky, ale bohužel neosloví ty nové a to jsou ti, na které musí dnešní televize mířit, protože pokud tito diváci dnes televizi ani nezapnou, za deset nebo patnáct let ji ani mít doma nebudou. A to může být de facto začátek konce lineární televize.
Například v Itálii to pochopily všechny televizní společnosti a v prime time žádný seriál nesmí mít více než 10-12 dílů. Právě proto, aby se diváci průběžně obměňovali a nerozutekli se jinam, třeba k internetu.
Stálí diváci jsou sice také důležití, protože se na tuto skupinu dá poměrně jednoduše cílit reklamní čas, ale tito diváci už bohužel stárnou a za dvacet let budou pro reklamní trh neatraktivní a v té chvíli se projeví efekt té generace, která lineární vysílání nesledovala vůbec, právě proto, že už dávno odešla k internetu.

Děkuji Vám za rozhovor.

Martin Vyleťal