TereBox T2

Většinu archívu jsme zdigitalizovali za 6 let, říká ČT

| Tisk | komentáře

Složité případy digitalizace televizního archívu jsou většinou zásluhou nadšenců, kteří techniku vyřazenou ze všech profesionálních studií sehnali po bazarech. Popisuje v rozhovoru webu parabola.cz Hana Vidimská, vedoucí správy audio a videozáznamů ČT.

Do digitální podoby se České televizi podařilo převést většinu archivního dědictví a to během šesti let. Díky tomu i starší filmy vypadají na obrazovce i dnes velmi dobře. Jak vůbec restaurování pořadů probíhá? Existují pro to nějaká pravidla? A jaké tituly zdigizalizovat nelze?

Parabola.cz: Co si má divák představit pod slovy digitalizace pořadů a filmů? Co se pod touto činností skrývá?

Hana Vidimská, ČT: Obecně řečeno se jedná o převod pořadu z analogové podoby do podoby digitální, konkrétněji je to proces, během kterého se postupně uchopí celé dědictví televizní tvorby, jež se od počátku Československé televize, respektive České televize, dochovalo na 16mm, 35mm filmech a na telemagnetických záznamech (TMZ) různých formátů a převede se do podoby datových souborů.

Proč se digitalizují filmy a televizní pořady? Co je cílem tohoto procesu?

Cíle procesu digitalizace jsou v podstatě tři: záchrana archivních pořadů pro budoucnost, snadnější využití archivů při výrobě nových pořadů a zpřístupnění archivních pořadů divákům, pokud možno v co nejlepší kvalitě.


obrázek

▲ Obr č. 1 - Tři oříšky pro Popelku, srovnání kvality po a před restaurování filmu (foto: Česká televize)

Pokud chceme archivní pořady uchovat, a tedy i zachránit, a zprostředkovat je divákům, musíme je mít k dispozici ve formátu odpovídajícím jednadvacátému století. Papír přežije při správném zacházení dlouhá staletí - kniha se v podstatě nemění, mění se jen podoba metody tisku. A stejně, jako se k papírové knize přidala její elektronická podoba, přidaly se k filmu a telemagnetickým záznamům datové soubory. Zásadní rozdíl mezi knihou v papírové podobě a pořadem, kupříkladu na kazetě, je v tom, že knihou může listovat každý, kdo o ni má zájem, a to v okamžiku, kdy ji dostane do ruky, zatímco ke kazetě je potřeba příslušný přehrávač.

V průběhu desetiletí se objevovaly a zase mizely různé formáty, ty nejstarší dnes již prakticky není na čem přehrát - výroba pásů TMZ a příslušných přístrojů byla dávno zastavena, na trhu nejsou ani náhradní díly. Jediný způsob, jak archiv zachránit, je jej přepisovat.

ČTĚTE TAKÉ:
Diváci ČT1 poprvé uvidí Popelku v reálných barvách
ČT dodá barvu všem příběhům o Křemílkovi a Vochomůrkovi
ČT: V zrestaurované Uspořené libře namluvil Jiří Schmitzer svého otce
ČT: Víla Amálka opět s původním hlasem Jiřího Hrzána
Z jakých materiálů se digitalizují pořady a filmy?

Podle kritéria „od nejstarších k nejnovějším“ jsou přepisovány filmy 16 a 35 mm, palcové pásy, analogové a digitální bety, kazety HDCam. Pořady vyrobené na XDCam jsou z hlediska digitalizace již zdigitalizované - pořad je uložen v souborové podobě. Kompletně přepsané máme tyto formáty: dvoupalcový pás, kazeta D3 a U-matic. Mnohdy se - u nejstarších pořadů - jedná o třetí až čtvrtou generaci přepisů, přičemž platí, že každý přepis a) zhoršuje kvalitu, b) přidává další chyby k těm, jež jsou zděděné z minulých formátů.

Vůbec nejlépe na tom jsou momentálně pořady natočené původně na film, protože to je jediný formát, který s přehledem přežil všechny tzv. modernější formáty, je časem prověřen, a tak při přepisech můžeme radostně vynechat všechny překonané meziprodukty a do scanneru založit přímo filmový pás. Během zhruba šesti let se nám podařilo do digitální podoby převést drtivou většinu archivního dědictví.


obrázek

▲ Obr č. 2 - Tři oříšky pro Popelku, srovnání kvality po a před restaurování filmu (foto: Česká televize)

Které pořady digitalizovat nelze? Záleží na materiálu, na kterém je pořad natočen?

Digitalizovat nelze pouze takové pořady, jež jsou natolik poškozené, že je není možno přehrát. U filmu například digitalizaci brání příliš velké smrštění, zcela zničená perforace, olupování magnetického polevu, u telemagnetických záznamů pak digitální rozpad, mechanické poškození pásku či olupování emulze. Nicméně pokud jsou záznamy dobře uloženy, jedná se pouze o promile. Prakticky jsme zatím z těchto důvodů nemuseli odepsat nic cenného. Veškerý filmový archiv, tedy přibližně 30 tisíc titulů, prošel v počátku devadesátých let před uložením do nového depozitáře na Kavčích horách pečlivou kontrolou. Filmy byly očištěny, ozářeny a uchovávány jsou v teplotách čtyři až dvanáct stupňů Celsia. Uloženy jsou zde také filmy ostravského studia zachráněné při povodních v roce 1997. U pořadů na telemagnetických záznamech se čelí přirozené degradaci trvající již desítky let neustálým přepisováním z formátu na formát.

V České televizi je možné přehrát, a tudíž následně i digitalizovat prakticky všechny formáty. Ty nejkomplikovanější případy pak většinou zásluhou nadšenců, kteří techniku vyřazenou ze všech profesionálních studií, sehnali po bazarech. Takto byl zachráněn, restaurován a před dvěma lety i odvysílán například záznam přímého přenosu Zlatý slavík 1968, uložený na dvoupalcovém pásu.


obrázek

▲ Obr č. 3 - Křemílek a Vochomurka, původní černobílá verze (foto: Česká televize)

Jakou obrazovou a zvukovou kvalitu lze docílit digitalizací?

Vše záleží na dvou, respektive třech faktorech, a sice na kvalitě výchozího materiálu, času a použitých technologiích. Nicméně obdobě jako nejde použít klasická novinová fotografie na velký billboard, aniž by se citelně nezhoršila její kvalita, ze špatného SD záznamu nevyrobíme kvalitní HD záznam. Nutno ovšem dodat, že SD záznamy lze většinou vcelku úspěšně přepočítat a povýšit. Upscalované pořady nejsou sice plnohodnotné HD záznamy, ale vypadají mnohem lépe než původní záznam. Během procesu digitalizace také lze odstranit mnohé obrazové vady, případně synchronizovat obraz se zvukem, pokud úplně nesedí. A pokud máme k dispozici film, nejlépe na 35mm pásu, který podrobíme elektronickému čistění obrazu i zvuku a barevným korekcím, dosáhneme vysoké kvality výsledku.

Jaké práce na takovém filmu jsou obvykle provedeny?

V případě filmu (pozn. filmem myšlena surovina) se jedná o mechanickou kontrolu slepek a čištění v laboratořích, následné skenování obrazu i zvuku na specializovaných pracovištích obrazové a zvukové techniky, barevné korekce, spasování ve střižně a následný výpis na XDCAm. V případě požadavku na velmi dobrý výsledek, může takový proces může trvat i půl roku.

V případě převedení pořadu z telemagnetického záznamu do souboru se většinou jedná o upscaling SD/HD. Ne vždy je ale žádoucí tento proces podstoupit - některým záznamům by upscaling paradoxně uškodil, například v podobě šumu.

Narážíme také na kapacitní limity. Byť bychom rádi dokonale vyčistili a do HD převedli vše, co směřuje do vysílání, není to při čtyřiadvacetihodinovém vysílání na sedmi programech reálné. Museli bychom mít k dispozici mnohonásobně více strojů a samozřejmě i špičkových techniků.


obrázek

▲ Obr č. 4 - Křemílek a Vochomurka, kolorovaná verze (foto: Česká televize)

Proč u některých filmů po digitalizaci zůstávají v obrazu nečistoty? Je mezi způsobem restaurováním jednotlivých titulů nějaký rozdíl?

V možnostech České televize je převést do opravdu kvalitního HD maximálně 10 titulů za rok. Dokonale zrestaurován je film Radúz a Mahulena - a tam trvaly práce cca jeden rok. Pro „běžné“ vysílání trvá převod filmu do HD pro vysílání cca 6 týdnů, při přepisu pro badatelské účely asi tři týdny. Pokud přijde požadavek na opravdu vysokou kvalitu výsledku, pak se jedná o časově i finančně velmi náročnou akci.

Řešíte s původními autory digitalizovaného titulu barevný tón filmu a kvalitu zvuku?

Ano, vždy, pokud je to možné. Kameraman je k restaurování díla vždy přizván. Nicméně v archivu máme i pořady, jejichž tvůrci již dávno nežijí. Pak přichází na řadu porovnání barevného podání nataženého negativu s verzí pořadu na kazetě; filmová díla restaurujeme z negativu, pokud jej máme k dispozici

Jak dlouho trvá digitalizace jednoho celovečerního filmu v klasické délce 90 minut?

V závislosti na účelu digitalizace se pohybujeme v intervalu měsíc - rok.

Kolik lidí se na digitalizaci jednoho pořadu/filmu podílí?

Pokud počítáme všechny, od filmových laborantek přes zvukové techniky, obrazové korektory, přizvané kameramany, střihače, technika schvalovací projekce, produkci, až po osádku depozitáře videotéky, pak se jedná o zhruba 10-15 lidí.


obrázek

▲ Obr č. 5 - Víla Amálka po restaurování pohádky (foto: Česká televize)

Digitalizace filmu je jistě časově náročná práce, která se musí projevit i na nákladech. V jakých částkách se pohybuje digitalizace jednoho filmu?



Převod celovečerního filmu se pohybuje v řádech statisíců.

Kolik procent seriálů a filmů z archívu České televize již prošlo digitalizací?

Nutno rozlišovat, zda se jedná o pořady v elektronické či filmové podobě. Pořady, jež byly k dispozici na jakémkoliv TMZ, jsou již prakticky všechny v digitálním archivu. Týká se to řádově stovek tisíc pořadů - včetně publicistiky a zpravodajství. Nicméně vzhledem k neustále zrychlujícímu se technologickému vývoji čím dál častěji přistupujeme k nové digitalizaci v lepší kvalitě. Základním impulzem k nové digitalizaci byl přechod k vysílání v HD. A v depozitáři máme zhruba deset tisíc pořadů, které jsou k dispozici pouze na filmu; jedná se o pořady zejména z doby, kdy se ještě vysílalo z filmu, a tudíž nebyl důvod přepisovat je na cokoliv jiného (60-80. léta). Digitalizujeme je průběžně.

Děkuji Vám za rozhovor.

Martin Vyleťal

komentáře čtenářů




Vybrané články