Jak jsou na tom dnes Ku konvertory

| Tisk

Stále dost milovníků satelitního příjmu mluví o tom, jak vývoj šumových čísel konvertorů ovlivnil jejich rozhodování ve věci jejich dalšího satelitního vývoje. Je pravda, že tento údaj je na konvertorech vedle značky to nejlákavější, na co se takový satelitní fanda podívá jako na první údaj.

Mnohokrát již se psalo konvertorech a jejich vývoji, ale stále je pokládáno dost dotazů ohledně této problematiky. Ale zcela stačí abychom jen analyzovali konvertory současné doby.

Jestliže před několika lety byla v konvertorech nabídka více než deseti značek, dnes se počet značek zúžil radikálně pod deset. To by však nevadilo, je to jen důkaz pro ty, kdo dříve pochybovali o tom, že nejde přímo o korejské a taiwanské výrobce, ale jen o prodejní značky. V dnešní době internetu si lehce najdeme webové prezentační stránky jednotlivých výrobců a z jejich finální nabídky bez problémů na první pohled vybere ty, které se u nás představují pak jako Grundig či Philips.

Asi nejširší sortiment nabízí momentálně značka MTI, něco se najde ještě od značky Sharp, a pak by zde byl ještě Humax, Samsung a Gardiner nebo FTE. Aby se některé značky necítily poškozeny, nebudu rozvádět, že některé modely se odlišují jen etiketou známé značky a tím i vyšší cenou. Ale to už je volba každého z nás, protože ani po odkrytování těchto konvertorů nenalezneme žádné další rozdíly.

A co jednotlivé značky nabízejí ?

Právě MTI se dostala poslední dobou do popředí tím, že nejen modely pro jednoho účastníka, ale také modely Quattro – tedy pro 4 nezávislé účastníky, případně model Twin pro 2 nezávislé účastníky, ale nezapomíná ani na majitele středových parabol. Málokdo si umí pod označením s přívlastkem flange něco konkrétního představit, ale jde o konvertor pouze s přírubou, tedy bez ozařovače. Ve středové parabole jej pak montujeme na ozařovač dodávaný s parabolou, následkem čehož dostáváme až o 20% větší zisk než s konvertorem určeným pro offsetové paraboly namontovaným v parabole středové. V této třídě je současným mistrem právě firma MTI, která běžně nabízí tyto konvertory se šumem 0,6 dB.

Nezapomínejme, že stále se ještě vyrábějí resp. doprodávají konvertory i pro analogový příjem, takže pokud je vyloženě nepotřebujeme k nějakému speciálnímu účelu, žádáme v prodejně konvertor pro příjem digitální.

Hlavní hodnotou, která vás asi u této značky upoutá, bude asi výrazně dobré šumové číslo konvertoru. U konvertorů Twin a Quattro je udávána hodnota 0,7 dB, ale jak už jsem výše uvedl, třeba právě u přírubových konvertorů a u konvertorů bez ozařovače jsou v prodeji zcela běžně konvertory s šumovým číslem 0,6 dB. Nejde o vymyšlené hodnoty, ale málokdo při koupi uvádí, k jaké parabole bude konvertor montován. Několikrát jsem připomínal, že to je ta hlavní věc – kompatibilita anténního systému, ale většinou vždy nadšence svede lepší šumové číslo. Ne každý má pak tu hrdost přiznat, že si třeba ani moc nepolepšil. Ale k tomu se ještě vrátíme.

Další značkou na současné špičce je bezesporu konvertor Humax. Nenápadný šedý váleček s poněkud podivným typem ozařovače se také pyšní šumovým číslem 0,6 dB, a z mnohých montážích víme, že je opravdu tak dobrý, jak se o něm píše.

Značka Sharp přišla s novým typem konvertorů sice již v polovině minulého roku a šumové číslo 0,7 dB momentálně za každou cenu vylepšovat nemíní, protože celá série se vydařila a nejsou s ní žádné reklamační problémy. To však neznamená, že v sériích nenajdeme i kusy s číslem 0,6 dB, což je dobrý obchodnický počin pro trvalých odbyt. Na parabolách velikosti kolem 1 metru jdou všechny hlavní programy na evropských družicích s dostatečnou rezervou i při zatažené obloze , což byl cíl této série jinak prodejně velmi úspěšné.

Ve skupině UNI , tedy konvertorů pro Ku pásmo s univerzálním rozsahem 10,7 – 12,75 Ghz v obou polarizačních rovinách, je třeba ještě na pultech vzpomenout značky Gardiner, Grundig a snad i Samsung. Společně uvádějí šumové číslo také kolem 0,7 dB, ale jejich prosazení na první místo u nás vždy něco trošku zabrání. Jednou je to vadná série, jindy hamatné krabicové provedení či nejasnost, k jakému typu paraboly jsou vlastně konstruovány. A potom je tu cena, která ač se různí třeba jen v desetikorunách až stokoruně, je už pro některé kupující přímo směrodatná. A šetřit na téměř klíčové věci, to asi to není to nejsprávnější místo.

Vraťme se však u konvertorů k ozařovačům . Mimo jmenované výjimky jsou konvertory určeny pro offsetové paraboly. U konvertorů Sharp třeba jasně víme, že jejich určení je pro paraboly velikosti nad 120 cm, i když úchyty konvertorů jsou vlastně univerzální. Mluvím teď o tzv.zlaté sérii, tedy asi poslední všeobecně známý typ s malým tělem a delším ozařovačem. Hlavně na velkých parabolách tento konvertor dělá opravdové divy, jako např. ruské digitální programy na Turksatu v horizontální polarizaci či analogové programy na Expresu 2 na 80 stupních východně. klidně tady lze zavřít oči nad tím, je-li šumové číslo 0,6 nebo 0,7 dB. Konvertor to prostě dovede. Nechtějme po něm však třeba úplně všechny programy třeba z Thoru, to zas ani při nejlepší vůli valná většina zkoušených kusů z různých sérií prostě nesvede, protože nelineární polarizace nejsou jejich doménou. Prostě tento typ sdruženého ozařovače byl jednou k něčemu určen a nechtějme po něm zbytečné zázraky, když si nemíníme připlatit pár peněz.

S podobným problémem se potkáváme u konvertoru Humax. Pokud jde o citlivost, je opravdu vypracován téměř na hranici možného a svému šumovému číslu plně odpovídá. Důležité sdělení, které by mělo doletět nejen k uším všech montážníkům je to, že je určen pro paraboly offset do průměru kolem 100 cm. Pro nevěřivce jsme udělali několik ukázek montáží, které jasně dokazují, že konvertor nejlépe pracuje s parabolami 40 – 80 cm, kde dovede udělat to, co umí také s běžnou 120 cm parabolou. není to jenom parabolou, jak by se někdo domníval, ale sdružený ozařovač konvertoru je opravdu formován jen pro tak malé paraboly včetně vytvoření určité signálové rezervy. Tady dobře vím, že v tomto směru nemá cenu již lidi přesvědčovat, každý jde po nejlepším šumovém čísle, ale právě ty desetinky a setinky dělají hlavně ozařovače a kompatibilita s parabolou ( a v konečné fázi hlavně v dřívějších dobách i s přijímačem). Humax je jinak velmi vyrovnaný konvertor, i když právě u těch extrémních šumů již hraje významnou roli tolik faktorů, že je to téma na samostatný článek.

Teď na mne asi dští síru mnozí majitelé Grundigů, ale jejich věci znalí prodejci mi tiše odpouštějí, protože ví, že ticho je v tomto směru ten nejlepší postoj. Dobře víme, že německá důkladnost preferuje přece jen trochu jiné paraboly než ty naše. Jejich cena je o nulu větší a pro nás tedy neúměrně vysoká, ale jejich pevnost ve skrutu a další faktory tuhosti jsou nesrovnatelně dle našeho předimenzovány. Je letmo si připomeňme různé vyhřívané typy a typy Kasegrein, které u nás zavrhujeme především kvůli ceně jako neprodejné. Tam mají konvertory výše jmenované značky svoji doménu. Konečně i ony slouží hlavně jen k příjmu programů přímo na Německo nasměrovaných, takže žádná extrémní šumová čísla ani nepotřebují. A „značkaři“ se najdou i u nás, ale tady se z nich pak stávají nevědomky již jen poloviční. Hlavně, že i jim soupravy slouží.

Moje slabost je pro konvertory „flange“, tedy přírubové. Jsou to konvertory vlastně bez ozařovače a většinou určené pro renovaci konvertorů ve středových anténách. Třeba firma MTI je dělá opravdu dobré, a šumové číslo 0,6 dB je v porovnání s offsetovými konvertory dodrženo zcela striktně. Jistě si prodejci i montážníci vzpomenou na dobu, kdy ke každé parabole byl dodáván samostatný ozařovač. Pro některé to byl sice bez měřáku malý oříšek tento systém správně nastavit, ale jinak se dalo z paraboly vyždímat mnohdy téměř nemožné. A pokud dnes renovujete satelitní se středovou parabolou, tyto konvertory umí překvapit velmi mile. Donedávna byly také pod značkou Grundig se šumem 0,8 dB, pak třeba 0,7 dB jako FTE a nyní jako 0,6 dB co by MTI.



Ostatní vzpomínané značky konvertorů rozhodně nejsou určeny „k odstřelu“, ale jsou to obvykle modely bez vývojové souvislosti, a i když mají jméno, musí jim k odbytu pomáhat reklama více než jiným značkám.

Proběhneme-li se internetem, zcela určitě zjistíme, že výrobců konvertorů také ubývá, ale jejich sortiment se naopak rozšiřuje. Hledáme-li takové věci, je dnes nutno poměrně nezvykle zabrousit do firem v UAE (tedy v Unii arabských emirátů), a pak teprve navštívit Jižní Koreu a nebo Taiwan. Trh se řídí podle prodejců, vše se dá zařídit přes noc, když je na obzoru solventní zákazník.

A jak se jeví vývoj konvertorů pro pásmo Ku do budoucnosti ? Více autorů se již nad touto problematikou pozastavovalo, můj dojem však je, že možná dosažitelná a reálná hranice je šum v rozmezí 0,4 – 0,35 dB rovnoměrně v celém Ku pásmu. Tady by se dal jednak ještě vykalkulovat poměr užitná hodnota versus cena a také by zde takový konvertor nebyl poznamenán šumem pozadí či prostředí. Vůbec to není nemožné, a myslím, že o takovém výrobku uslyšíme třeba i z nějaké jarní satelitní výstavy. Ale třeba také až z té, co bude příští rok. Co by potom výrobci konvertorů vylepšovali ?

12.04.2001

Dr. Vlad. Mazálek
http://www.tel-satexp.cz
0603 490 480