CryptoBox 800 UHD

ČT odvysílá dokument Jiří Gruša, neklidný Evropan

| redakce | tisk | názory

Básník, spisovatel a diplomat Jiří Gruša představoval důležitou osobnost české kultury a společenského života. Od 60. let byl iniciátorem nových kulturních aktivit: spoluzakládal časopisy Tvář a Sešity nebo samizdatovou Edici Petlici.

Po listopadu 1989 byl velvyslancem v Německu a Rakousku, ředitelem Mezinárodního PEN klubu nebo Diplomatické akademie ve Vídni. Dokument o jeho životě mohou diváci vidět už v úterý 26. října od 21:40 na ČT2.

Jiřího Grušu jsem poznal koncem roku 1963, kdy se připravoval časopis Tvář. V době relativního politického ‚tání‘ to byl povolený časopis mimo centrální ideologický dozor,“ uvádí k jejich vztahu autor scénáře snímku Prokop Toman a dodává: „Jedním z cílů bylo přiblížit na jeho životě a díle kontext doby, která nepřála jakékoliv výjimečnosti.“ Za režií dokumentu stojí dcera Prokopa Tomana Markéta: „Námět na film o něm vznikl již před třinácti lety. Tehdy mi otec řekl, že pojedeme do Vídně, kam dostal pozvání na oslavu k příležitosti sedmdesátých narozenin Jiřího Gruši v Diplomatické Akademii, kde tehdy působil jako ředitel. Můj otec tehdy dodal, ‚a vezmi si kameru, něco tam natočíme‘,“ dodává režisérka.

Jiří Gruša (foto: ČT)
▲ Jiří Gruša (foto: ČT)

Když Jiří Gruša náhle zemřel, byla práce na několik let přerušena. Před třemi lety ji však Prokopovi obnovili a dali dokumentu finální podobu. Podařilo se dát dohromady svědectví jeho spolupracovníků jako Sylva Richterová, Milan Uhde, Alexandr Vondra, nebo Pavel Kohout. I přes dlouhou známost s Jiřím Grušou Prokop Toman při dalších a dalších rešerších objevoval nové události, které se už do této české verze nevešly (např. organizování „pokrývačů“, kteří zaštitovali vydávání zakázaných autorů, nebo návštěva Ivana Blatného v léčebně v Anglii).

Je skoro neuvěřitelné, že takový spisovatel a společensky natolik významná osobnost naší polistopadové společnosti jako Jiří Gruša dosud neměla rozměrnější a komplexnější dokumentární pořad,“ říká dramaturg dokumentu Ondřej Šrámek: „Snímek byl dokončen až letos, v roce desátého výročí jeho smrti. Je nesmírně bohatý na dokumentární materiál a také zábavný, i kvůli tomu, že jeho velkou část provází svým hlasem právě on sám,“ uzavírá.

zdroj: ČT

názory čtenářů