Parabola.cz

V důsledku kolokace družic na stejné pozici, nebo na pozicích s malým odstupem, je důležité vědět, jestli je satelitní anténa nasměrovaná na tu správnou družici. Chtěl bych se proto v tomto příspěvku stručně zmínit o jednom typickém signálu, který je vlastní pro všechny družice. Je to tzv. beacon - pilotní signál, nebo také nemodulovaná nosná.

Pilotní signál plní několik funkcí: za prvé, jednoznačně identifikuje danou družici, protože má parametry, které jsou na dané pozici nezaměnitelné - a to kmitočet a polarizaci. Za druhé, je to určitá reference kvality příjmu signálu. Je obvyklé, že družice vysílají tyto nosné v běžných kmitočtových pásmech a je tak možné přesné ladění. Nejdůležitějším parametrem je maximální hodnota odstupu signál / šum (C+N/No), která má různou velikost v závislosti na průměru antény a místě příjmu. To znamená, že například v oblasti s dobrým pokrytím bude hodnota vyšší, než v oblasti na hranici pokrytí.

Hlavní skupinou využívající pilotní signál jsou specialisté z oblasti satelitních komunikací, obsluhující personál pozemských stanic nebo technici přenosových vozů. K měření tohoto signálu se obvykle používá spektrální analyzátor. Tento přístroj umožňuje velmi přesné měření a tím také docílení přesného nasměrování antény. Rychle odhalí třeba nepřesnosti v jejím nastavení, určí také správné natočení LNB. Přiložený obrázek ilustruje jak vypadá tato nosná na obrazovce spektrálního analyzátoru.



Běžný uživatel však nemá možnost dostupnými prostředky tento signál použít pro ladění nebo pro kontrolu kvality příjmu, protože beacon nenese žádnou informaci. Nedá se z tohoto důvodu, k tomuto účelu, použít satelitní přijímač. Zůstává tedy používat běžné metody: na daném kanále ladit na maximální hodnoty síly a kvality signálu digitálního přijímače.



ing. Dušan Sloboda, Parabola.cz