Parabola.cz

S vysokou mírou pozornosti, kterou věnuje Česká televize kvalitě zvukového doprovodu, úzce souvisí i volba jeho nejvhodnějšího formátu. Jakmile televizní standard připustil použití dvou zvukových kanálů, mohla být nabídnuta jedna ze tří jeho podob. Vedle dosud výlučné formy mono a díky rozhlasem a gramofonovým průmyslem zpopularizovanému formátu stereo, to byla i zcela nová kvalita, umožňující poskytování originálního doprovodného zvuku u pořadů převzatých ze zahraničí – duální vysílání.

Po celou dobu výlučného postavení analogové distribuce televizního signálu museli dramaturgové neustále řešit věčné dilema, zda preferovat stereo či duo. Stereofonní ozvučování bylo samozřejmě technicky i finančně náročnější, vždyť televizní společnosti musely svoji studiovou infrastrukturu, ale i svoji praxi a dovednosti, teprve tomuto režimu přizpůsobovat. Originální zvuk naproti tomu stačilo pouze vhodnými prostředky umět zkopírovat na vysílací nosič a správně odbavit, tedy jednalo se o operace ve srovnání s novou výrobou naprosto banální. Podle příslušného rozhodnutí měl divák pak možnost pořad sledovat v české verzi stereofonně, anebo s originálním zvukem, ale výhradně mono. To byla doba, kdy se téměř automaticky u dabingové výroby, neexistovala-li stereofonní verze pořadu, vysílal zvuk duální. Politické proměny po roce 1989 výrazně zvýšily poptávku po dostupnosti originálního zvukového doprovodu. Důvodem číslo jedna byl nárůst zájmu o studium cizích jazyků, druhým motivem byl výrazný rozvoj turistiky a možnost cizinců naladit si v hotelu odlišnou jazykovou mutaci vysílaného pořadu. Tímto výčtem však nemá být zpochybněn argument, který bude vždy hovořit ve prospěch duálně poskytnutého originálního zvuku – totiž možnost ocenit původní podobu díla a detailně posoudit představy jeho tvůrců.

V květnu roku 2003, v rámci oslav 50. výročí zahájení televizního vysílání, Česká televize prohlásila své dva tehdejší kanály za trvale stereofonní. To byla významná změna, které předcházela rozsáhlá modernizace pracovišť, modifikace distribučních metod, úpravy dramaturgických cílů a hlavně dlouhé organizační přípravy. Po dílčích krocích, kterými bylo např. povýšení kvality sportovních komentátorských linek, aby mohly splňovat předpoklady pro zkombinování s přicházející stereofonní zvukovou kulisou sportoviště, až po kompletní nabídku stereofonní dokumentaristiky a zpravodajství, se teprve ČT pochlubila svým záměrem nabízet stereo jako standardní doprovod svých pořadů. Uvedená změna měla u diváků velmi pozitivní odezvu, ačkoliv bylo zřetelně deklarováno, že je tak činěno na úkor duálního vysílání. To sice z nabídky zcela nevymizelo, ale postupně se přesunulo jeho použití na pořady, kde je DUO spíše dramaturgickým záměrem – francouzský a anglický doprovod u přebíraného zpravodajství, přiblížení dialogu se zahraničním hostem v pořadu natočeném Českou televizí.

Nástup digitálního vysílání vytváří, historicky poprvé, podmínky k tomu, aby mohl být doprovodný zvuk distribuován v několika verzích. Na první pohled by se tedy mohlo zdát logické, že této příležitosti bude využito právě pro obnovení spontánní distribuce originálního zvuku současně s českou stereofonní verzí. Přesto tomu tak zřejmě nebude, a to z několika důvodů:

1. Celosvětově je postupně omezováno poskytování vysílacích práv pro odbavování pořadů v originální verzi v jazykově odlišných lokalitách. To je trend, na jehož základě se licence, které byly původně „pouze“ drahé, stávají zcela nedostupnými.

2. Tím, že k tomu vznikly technické podmínky, objevuje se společenské zadání pro veřejný sektor zavádět služby podporující handicapované diváky, které často využívají právě kapacitu zvukových kanálů.



3. Vysoký stupeň rozšíření domácích kin podporuje oprávněný požadavek na vysílání filmů v multikanálovém formátu. Později se zákonitě rozšíří i na doprovodný zvuk vybraných televizních pořadů ve formátech televize s vysokým rozlišením.

4. Kapacita distribučních cest bude ještě dlouho omezena poskytovanou šíří pásma. Reálná nabídka zvukového doprovodu tak bude muset být z hlediska možných variant pouhým kompromisem.

Česká televize chápe svoji současnou nabídku v rámci nové digitální služby za přechodné řešení. Podporuje zatím plně dosavadní rozsah duálního vysílání, ale počítá s přehodnocením této situace při konstrukci výhradního multiplexu veřejné služby DVB-T. Zde bude mít vytvořeny podstatně lepší podmínky k tomu, aby sama, dle svých představ, stanovila rozsah a kvalitu poskytovaných služeb, i když již dnes je jisté, že se nevyhne kompromisní volbě z důvodu již zmíněného limitu dostupné šíře pásma.

Ing.Milan Gazík
Vedoucí audioinženýringu
Česká televize