Příběh původně amatérského fotografa slunečního zatmění na ČT
| redakce | tiskCo bylo zpočátku jen koníčkem provozovaným o dovolených, změnilo se ve spolupráci s vědci celého světa i NASA - a také ve slavné vizuálně fascinující záběry.
Dokumentární film Helios zachycující neuvěřitelný příběh českého badatele je zároveň portrétem, populárně naučným filmem i road movie po americkém Západě, kde se v roce 2017 sledování Velkého amerického zatmění stalo společenským fenoménem. Diváci snímek uvidí na obrazovkách ČT2 v úterý 8. září od 20.50 hodin.
„Film Helios režiséra Ondřeje Sovíka ukazuje strhující životní a profesní cestu matematika Miloslava Druckmüllera, jehož snímky sluneční korony pořizované během zatmění Slunce získaly světový ohlas a uznání. Zaujaly americkou NASA, dostaly se na obálky prestižních časopisů. Nikdo jiný zatím nic takového nedokázal
,“ uvádí kreativní producentka Rebeka Bartůňková a pokračuje: „Miloslav Druckmüller skloubil své znalosti matematika, programátora a zkušeného vědeckého fotografa. A díky tomu otevřel nové možnosti zkoumání slunečních jevů, které by mohly představovat ohrožení pro naši civilizaci. Krom toho mají jeho snímky a vizualizace úžasnou estetickou hodnotu, což snímek činí velmi atraktivním
.“
Dokument zachycuje neuvěřitelný příběh původně amatérského fotografa slunečního zatmění, který svou vytrvalostí a invencí způsobil světový průlom ve výzkumu Slunce. Zkoumání mechanismů jeho magnetického pole je možné jen v momentu úplného zatmění. Má to ale háček. Zatmění trvá jen pár minut, během nichž je nutno co nejlépe všechno zaznamenat a potom výsledky matematicky zpracovat. Výzkum se proto dlouho nehýbal z místa. Pak ale přišel Miloslav Druckmüller s neobyčejným nápadem, který všechno změnil.
„Příběh je o výzvě motivované touhou po vlastním zdokonalení. Ukazuje nám, že i když slyšíme, že je něco nemožné dokázat, závisí úspěch zejména na našem odhodlání. A občas na sérii náhod
,“ vysvětluje režisér Ondřej Sovík a dodává: „Na začátku příběhu stál cíl zcela osobní povahy. Touha po hezké fotografii, uchování vzpomínky v co nejautentičtější podobě a radost z toho, že se člověk nevzdá a dokáže vyřešit problém, který před ním leží. Nic víc. Tento motiv byl pro mne osobně jeden z nejsilnějších. Možná si dnes mnoho lidí říká, že už není prakticky co objevovat. Na příběhu Miloslava Druckmüllera je vidět, že je možné si pořád klást velké otázky o světě kolem nás
.“
zdroj: ČT