Parabola.cz

Tajuplny svet zvuku s Davidem Attenboroughem na Viasat Nature

Zvuk je jedním z nejdůležitějších nástrojů komunikace. Většina zvířat bez něj nemůže přežít, ať už jde o navigaci, hledání partnera, vzájemné varování nebo lov.

Legendární Sir David Attenborough, který nyní oslavil 100. narozeniny, se vrací s novým speciálním dokumentárním seriálem, ve kterém zkoumá, jak zvířata vytvářejí a vnímají zvuky, v některých případech dokonce ještě před narozením.

Třídílný seriál s názvem Tajuplný svět zvuků s Davidem Attenboroughem bude mít premiéru 5. září v 18:10 na Viasat Nature a v tomto článku se podíváme na některé neuvěřitelné rekordy spojené se zvuky zvířat ve volné přírodě.

Druhým nejhlasitějším zvířetem na světě je drobná kreveta, která vystřeluje bubliny
Nejhlasitější zvířata na Zemi najdeme mezi velrybami. Nehlučnější ze všech je vorvaň, který dokáže vydávat zvuky o síle až 230 decibelů. Používá je ke komunikaci s ostatními členy svého druhu, tyto zvuky mohou cestovat tisíce kilometrů a také k echolokaci při hledání potenciální kořisti.

Druhým nejhlasitějším zvířetem na světě je však tvor, který je sotva větší než váš prst: pistolová kreveta. Jedno z jejích klepet je výrazně větší než druhé a jeho prudkým sevřením dokáže vytvořit takzvanou kavitační bublinu. Tento jev není doprovázen pouze zvukovým třeskem o síle přibližně 200 decibelů a zábleskem jasnějším než Slunce, ale bublina také vystřelí z klepeta takovou rychlostí, že dokáže ochromit drobnou rybu nebo konkurenčního kraba, kterého zasáhne.

Jeden druh pistolové krevety se nazývá Synalpheus pinkfloydi, tedy Pink Floyd. Název odkazuje na její růžově zbarvené klepeto a je obzvlášť příhodný, protože tato kreveta dokáže cvaknout ještě hlasitěji než rockový koncert.

Kdo jsou nejupovídanější zvířata?
Komunikace mezi zvířaty může mít mnoho podob, ale lze říci, že zvířata žijící ve skupinách spolu komunikují opravdu hodně. Šimpanzi vydávají překvapivě málo zvuků a dávají přednost gestům, zatímco surikaty jsou při hledání potravy v neustálém hlasovém kontaktu a dávají si navzájem najevo, že je všechno v pořádku.

Zvířata mimochodem nemají slovní zásobu v tradičním slova smyslu. Výšku, rytmus a intenzitu zvuků, které vydávají, využívají k předání zamýšleného sdělení.

Které společenské zvíře tedy „mluví“ nejvíce? Je těžké to dokázat, ale podle vědců delfíni prakticky nikdy nepřestávají komunikovat. A co víc, stejně jako lidé se učí „řeč“ jeden od druhého a následně spolu plynule komunikují. Dokonce používají jedinečné pískání, podle kterého dokážou identifikovat konkrétní členy své skupiny. Je to, jako by si navzájem dávali jména.

A které jsou ta nejtišší?
Mohli bychom sem zařadit mnoho zvířat, protože existuje řada druhů, které nemají orgány potřebné k vytváření zvuků a jejichž pohyb je také velmi tichý. Zaměřme se však na zvířata, která zvuky vydávat dokážou, ale takříkajíc toho nemají příliš co říct.

Mezi ně patří například žirafy, které jsou předmětem mnoha nedorozumění. Dlouhou dobu se předpokládalo, že komunikují pomocí infrazvuku, který lidské ucho neslyší. Zdá se však, že to není pravda. Komunikují i v rozsahu zvuků, které dokážeme vnímat, i když poměrně zřídka. Například si v noci broukají přibližně o frekvenci 92 Hz.

Ačkoli jsou žraloci často považováni za tiché lovce, protože se dokážou pohybovat bez vydávání zvuků a komunikují především pomocí řeči těla a změn zbarvení, existuje mezi nimi jeden druh, žralok skvrnitý, který vydává cvakavé zvuky třením zubů o sebe.

Vědci si však zatím nejsou zcela jisti, s čím tento zvuk souvisí. Jeho frekvence je totiž příliš vysoká na to, aby ji sluchové orgány tohoto druhu dokázaly zachytit, takže neslouží ke komunikaci. Předpokládá se, že žralok jednoduše skřípe zuby v důsledku stresu, s čímž se mnozí z nás dokážou ztotožnit. Toto chování bylo totiž pozorováno především u jedinců chovaných v zajetí.

Které zvíře dokáže vydávat zvuk s nejvyšší a které s nejnižší frekvencí?

Podle Guinnessovy knihy rekordů vydává zvuk s nejvyšší frekvencí kobylka z čeledi kobylkovitých, žijící na ostrovech u pobřeží Kolumbie. Zvuk vytváří třením pravého křídla o „škrabací“ strukturu na levém křídle.

Samci tento zvuk o frekvenci přibližně 150 kHz používají k přilákání samic. Pro lidské ucho je neslyšitelný, protože náš rozsah sluchu sahá pouze přibližně do 20 kHz.

Na opačném konci spektra jsou plejtváci obrovští, jejichž zpěv se pohybuje ve frekvenci 10-14 Hz, tedy hluboko pod hranicí 20 Hz, kterou je schopno zachytit lidské ucho. Neslyšeli bychom ho, i když by ho naše tělo mohlo vnímat jako vibrace.

Možná je to tak lepší, protože tento zvuk o síle 180 decibelů by byl pro lidský sluch pravděpodobně nebezpečný.

Některá zvířata „komunikují“ ještě před narozením
Narození je jednou z nejtraumatičtějších událostí v životě každého živého tvora. Mnoho druhů zvířat se navíc rodí bezbranných, a právě v tomto okamžiku jsou nejzranitelnější. Patří mezi ně kajmani, kteří začínají vydávat tiché, vysokofrekvenční pískání ještě ve vejci. Tím upozorňují své sourozence, že je čas se vylíhnout, ideálně všichni najednou. Společně mají větší šanci na přežití. Pokud navíc po vylíhnutí začnou společně volat svou matku, zesílený zvuk ji s větší pravděpodobností upozorní na jejich přítomnost.

A právě tento fascinující svět zvuků přibližuje také dokumentární série Tajuplný svět zvuků s Davidem Attenboroughem. Ukazuje nám, že za každým cvaknutím, písknutím, zpěvem či šepotem se může skrývat důležitý příběh. Protože když se zaposloucháme dost pozorně, příroda nám má co říct.

zdroj: Viasat