Parabola.cz

V souvislosti s postupnou realizací technických možností systému DVB-T na síti firmy Czech Digital Group, a.s. vzniká celá řada nejasností s jejich fungováním na jednotlivých přijímačích (Set Top Boxech). Jedná se především o způsob kódování textů v češtině, duální zvuk a separace jednotlivých kanálů a v neposlední řadě i vysílání některých pořadů ve formátu 16:9. V následujících odstavcích se pokusím vysvětlit některé aspekty této problematiky.

Kódování češtiny
V systému DVB se kromě obrazu a zvuku vysílají i textové informace, určené k zobrazení informací o programech (EPG – Electronic Program Giude – Elektronický programový průvodce) nebo jako podtitulkování pro neslyšící. Na síti CDG (46.kanál). jsme již v předchozích letech zahájili vysílání EPG, nejprve bez diakritiky a v loňském roce pokusné texty s různým kódováním češtiny. A tady nastal kámen úrazu. Většina přijímačů, které se dnes v Praze dají koupit je dovezena ze západních trhů a s češtinou jaksi nepočítají. A ty které s ní počítají, tak pouze předpokládají jeden z možných způsobů kódování. Problematika jazykového kódování DVB je obdobná problematice ve světě PC. Následující odstavec velmi stručně shrne možnosti jazykového kódování textů v DVB
Kódování textů pro jednotlivé jazyky v DVB upravuje norma ETSI EN 300 468. Ta připouští pro jednotlivé jazyky více možností. Pro češtinu připadají prakticky v úvahu možnosti tři:

ISO 6937 (je pro většinu evropských jazyků)
Tento způsob je podle normy ETSI EN 300 468 základním způsobem kódování textových znaků pro evropské jazyky v systémech DVB. Pomocí tohoto kódování lze v jedné kódové tabulce zobrazit prakticky všechny evropské abecední znaky (s výjimkou cyrilice a řecké abecedy). Kódování je jednobytové a diakritika je zobrazena předřazeným („Non Space“) znakem. Tento způsob je již v ČR v provozu na satelitní síti UPC a v kabelových sítích Karneval.

ISO 8859-2 (LATIN 2)
Jednobytové kódování známé z počátků PC, které je již podporováno některými Set Top Boxy na současném trhu. Zahrnuje pouze české a slovenské jazykové prostředí.

ISO 10646-1 (UNICODE)
Je to univerzální dvoubytové kódování zahrnující světové jazyky včetně obrázkových znaků. Nevýhodou je dvojnásobná „spotřeba“ omezeného prostoru pro jednotlivé textové řetězce v DVB (maximální délka jednoho textového řetězce pro název a popis pořadu je 255 znaků).

Z výše uvedeného vyplývá praktické použití buď ISO 6937 nebo ISO 8859-2. Přesto, že již byl mezi existujícími operátory v ČR učiněn pokus o dohodu, ta prozatím ztroskotala na neústupnosti táborů, zastávající jednu či druhou ze dvou naposledy jmenovaných variant.
Pokud se nedomluvíme, nic katastrofálního se nestane, neboť by neměl být technický problém, aby výrobce implementoval do přijímače (Set Top Boxu) obě kódovací tabulky. Způsobí to akorát trable prodejcům a distributorům a zřejmě to může i mírně prodražit přijímače.

Pro CDG není problémem použít kterýkoliv ze způsobů, ale vzhledem k u nás již používanému ISO 6937 je snaha zachovat nastartovanou „jednotnost“.

V současné době se ve zkušebním vysílání objevují obě varianty a to na síti CDG kódování podle ISO 6937 a na síti ČRa podle ISO 8859-2. Je tedy možné již v tuto chvíli „tlačit“ na výrobce (prodejce), aby přijímače uměly češtinu.

Na závěr ještě poznámka o tom, že ČTÚ zkoumá zákonné možnosti nařízení způsobu kódování češtiny a v záporném případě se postaví do role moderátora případné dohody mezi operátory.

Duální zvuk
Problémy s vysíláním duálního zvuku jsou v současnosti způsobeny „patovou“ situací neúměrně dlouhotrvajícího stavu nazvaného Zkušební vysílání.

Problém je následující. Systém DVB kóduje jedno a dvoukanálový zvuk podle MPEG-2 Layer II. Zvuky lze kódovat následovně: jednokanálové mono, dvoukanálové mono (duální zvuk), stereo a „Joint“ stereo. Kromě toho, že příslušný kodér zvuk patřičně zakóduje, vloží do hlavičky zvukového toku informaci, jak je daný zvuk kódován.

Pro zkušební vysílání používáme zvuky z analogového vysílání, což je stereo nebo duální zvuk. Potíže nastávají v okamžiku, kdy se informace o kódování a skutečnost v daném zvukovém toku neshodují. Některé přijímače totiž informace o způsobu kódování zvuku striktně vyžadují pro to, aby vůbec pro poslech oddělily levý a pravý kanál nebo v opačném případě umožnily poslech obou kanálů (stereo).

Rozdílnost informace a kódování je způsobena doposud neexistujícím technickým propojením mezi operátory sítí a poskytovateli programů (TV stanicemi). Toto propojení by mělo zaručit přesné časové informace o způsobu kódování a přepnout příslušný kodér ve správný okamžik do správného režimu.

Neexistence výše uvedeného propojení je „zapříčiněna“ nezbytnými dodatečnými náklady na obou stranách (operátor – TV stanice), které ovšem v „patové“ situaci ani jeden z nich nechce vynaložit. Někteří výrobci přijímačů (např. Grundig) se snažili získat chybějící informaci ze signálu VPS, ale tato snaha narazila na problém kompatibility signálu VPS u některých výrobců zařízení, vkládající VPS do toků DVB. Takže na některých programech současného zkušebního vysílání to zmíněnému výrobci funguje, na jiných nikoli.

Výsledkem celé této situace je to, že operátoři mají „natvrdo“ navolen většinou režim „stereo“ a při duálním vysílání nastává některým divákům „neřešitelná“ situace, kdy nemohou oddělit smíchané obě jazykové zvukové verze. Někdo namítne, že by se dal vysílací režim nastavit „natvrdo“ na duální mono, to by ovšem zase na tom byli špatně ti, u kterých jejich přijímač vlivem informace ve zvukovém toku nabídne volbu pouze levého nebo pravého kanálu, ale ne oba najednou (stereo).

Docela rozumím všem, kteří s tím mají v současné době potíže a neumějí si „kutilsky“ poradit a chtěl bych se jim i trochu za námi nezaviněnou situaci omluvit, ale obávám se, že do doby zahájení řádného vysílání se ani u jednoho operátora nic v této záležitosti nezmění.

Formát obrazu 16:9
Počátkem roku oznámila Česká televize zahájení vysílání některých pořadů v nativním obrazovém formátu 16:9. Všichni ti, co se o tuto problematiku zajímají vědí, že takový formát se v současnosti dá vysílat v digitálních systémech, tedy i v DVB. Česká televize taky zmíněné pořady vysílá na satelitu prostřednictvím vysílání Czechlink a pravděpodobně již i UPC Direkt. Vysílání České televize pro zkušební pozemské vysílání firmy Czech Digital Group je v současné době přebíráno ze satelitního vysílání Czechlinku, takže pořady v obrazovém formátu 16:9 je možno sledovat i v tomto vysílání.

Pro ty, kteří nevědí o co jde, učiním pár vysvětlujících poznámek.

Pořady se mohou vyrábět ve formátu 4:3 (současné běžné vysílání) nebo v širokoúhlém formátu16:9. Při zpracování pro digitální vysílání (kódování MPEG-2) se rovněž v následném datovém toku označí, v jakém formátu obrazu se daný pořad vysílá, analogicky jako u výše zmíněného zvuku. I tady platí to co jsem uvedl ve zvuku, že nesouhlasí-li informace o formátu se skutečností, dochází ke zmatení digitálního přijímače a pak se na obrazovce objeví na výšku nebo na šířku protažené obličeje (prosím neplést si záměrně roztažené obrazy na displejích a obrazovkách s poměrem stran 16:9 v některých obchodech). Dlužno dodat, že díky systematickému přístupu techniků v ČT se problémy obdobné těm zvukovým se na satelitu, a tím ani v pozemském vysílání CDG nevyskytují.



Digitální přijímač ať satelitní či terestriální by měl fungovat při příjmu programů ve formátu16:9 a 4:3 takto: nejprve se na přijímači musí nastavit, na jakou obrazovku je připojen (to musí uživatel provést v nastavovacím menu) a to by v ideálním případě mělo stačit. Pak je-li připojen na obrazovku 4:3 a vysílá se pořad rovněž ve formátu 4:3 je samozřejmě sledování bez problémů. V případě, že se nějaký pořad začne vysílat ve formátu 16:9, musí přijímač zareagovat. Děje se tak většinou převodem na tzv. „letterbox“, což jsou ty známé černé pásy nad a pod obrazem. Tentokrát se ty pásy nevyrábějí v televizním studiu, ale v přijímači proto, aby ti co nemají širokoúhlou obrazovku nekoukali na protažené obličeje. Samozřejmě ti co širokoúhlou obrazovku mají, mohou pak takový pořad vychutnat s plným rozlišením na celé obrazovce. Naopak, sleduje-li se pořad v klasickém formátu 4:3 na širokoúhlé obrazovce, měl by digitální přijímač zachovat správné proporce obrazu i pro tuto obrazovku (buď nechat černé pásy po stranách nebo oříznout horní a spodní okraj obrazu). Výrobci digitálních přijímačů však v ohledu zpracování obrazového formátu nepostupují stejně a lze nalézt přijímače, které reagují jen na některé kombinace formátu vysílaného obrazu a formátu obrazovky, jiné nabízejí více možností nastavení jak vysílaný formát obrazu sledovat na nesourodé obrazovce (například může širokoúhlý obraz na klasické obrazovce oříznout po stranách namísto „letterboxu).

Takže pokud máme doma, ten správný digitální přijímač a širokoúhlou obrazovku, můžeme „vychutnávat“, jenže nevíme, které pořady jsou vysílány ve formátu 16:9. Před chvíli jsem chválil techniky v ČT, tentokrát však musím kriticky napsat, že administrativně to ČT nezvládla. V žádném věstníku jsme nenašli označení širokoúhlého pořadu, dokonce ani na Internetu ČT, a že už jich pár odvysíláno bylo. Nezbývá jen doufat, že to ČT co nejdříve napraví.

Na závěr jedna malá pomůcka, jak rozpoznat, že nějaký právě vysílaný pořad na ČT se vysílá ve formátu 16:9. Logo ČT je v levém horním rohu aktivní části obrazu a ne na rozhraní černého pásu a aktivní části obrazu. Tento rozdíl v umístění loga je sice možné sledovat i na televizorech napojených na analogové vysílání, ale v tomto případě nedostanu na širokoúhlou obrazovku širokoúhlý obraz s plným rozlišením.

Ing. Jiří Rajdus
Manažer projektu DVB-T
Czech Digital Group, a.s.